rozbor textu k psaní textům od Ivoše Cicvárka
Uff, tohle sepsat všechno teď nemám čas.

  

Jde v zásadě o to, že česká slova mají přízvuk na první slabice. Delší slova pak mají vedlejší přízvuk, většinou na třetí slabice, lze i na 4. u čtyřslabičných slov.

  

Pokud je ovšem před slovem pravá (tzn. v zásadě krátká jednoslabičná) předložka, přenáší se přízvuk na ní.

  

  

Mám doma pěkné KOlo

A za barákem MOlo

  

S předložkou

  

Sedl jsem doma NA kolo

A jedu se podívat NA molo

  

Ale už nikoliv:

  

Sedl jsem doma NA kolo

A jedu tam, kde je MOlo

  

Přestože ve druhém případě je počet slabik stejný, na konci se ti rozchází přízvučné doby, protože první verš má přízvuk ?NA kolo?, druhý verš ?je MOlo?. No a ?nejhorší? (z hlediska přízvuku, význam je už něco jiného) je přímo rýmovat na sebe slova ? resp. rytmickou sekvenci  lišící se v délce o jednu slabiku:

  

Ležím doma NA stole

Říkám si: Vole

  

Svítí krásně SLUníčko

Obarví ti Líčko

  

Nic z toho ovšem není dogma, někdy rým napříč přízvuky může být záměr ? třeba Martina Trochová teď má na dece rýmované Pocity na v tvým City. Zpívá to správě, tj. přízvuky se rozcházejí (neobrací přízvuk ve zpěvu), ale je to použito v takovém dodatku, kde to má velmi rajcovní charakter, spíš než o rým jde jen o zvukomalbu? V rapu se pak rýmuje mimo přízvuky běžně. Ve folkrapu např Xindl ? typicky by mělo být v přízvucích  JSEM Anděl, co tě dostal NA povel. Ale Xindl zpívá JSEM anDĚL, co tě DOstal NA poVEL. Takže v rámci nějakého estetického záměru se tahle pravidla porušovat klidně mohou.

  

Česká poezie ovšem je tzv. sylabotónická ? tj. je dobré, když verše mají stejný počet slabik (případně se liší počet o sudý počet slabik) a rozložení přízvuků je na stejných dobách. V trocheji na všech lichých, v jambu na všech sudých (čehož se dosahuje buď předrážkou typu A, nebo tříslabičným začátkem verše), ve (valčíkovém) daktylu na 1, 4, 7 atd?

  

Ivo C.